Status umělce aneb jak by české kultuře pomohl zákon o kulturním profesionálovi

Češi jsou známí jako národ čtenářů s bohatou literární tradicí srovnatelnou s ostatními kulturně vyspělými evropskými národy. Máme nejhustší knihovní síť v Evropě a podle každoročních průzkumů přečte alespoň jednu knihu za rok ¾ českých obyvatel. Přesto je u nás literatura, potažmo celá kultura dlouhodobě na okraji politického zájmu. Tomu odpovídá (kromě podfinancovanosti Ministerstva kultury, které se pohybuje hluboko pod 1% celkového rozpočtu) i nedostatečné ukotvení řady opomíjených témat v českém právním řádu. V roce 2023 u nás například stále chybí právní ukotvení umělce resp. kulturního profesionála.

V české literatuře (a nejen tam) tak panují v podstatě amatérské podmínky, což nejvíce postihuje umělce žijící tzv. "na volné noze". Vyjednávací pozice "autora neprofesionála" je v důsledku toho vůči zbytku profesionalizovaného trhu velmi slabá. Sám sobě dělá literárního, právního a obchodního zástupce. Přitom ke své práci potřebuje širokou škálu profesionálních dovedností od znalosti autorského zákona, orientace v licenčních smlouvách či schopnosti vyjednat důstojené podmínky včetně odpovídajícího finančního ohodnocení. Jeho požadavky se však nemají o co právně opřít. Literární profesionál by se měl také dobře orientovat v současných trendech literárního světa, navštěvovat veletrhy, literární akce a dále rozšiřovat své vzdělání a kontakty v oboru. Nemluvě o samotné tvůrčí práci. Zkrátka povolání na plný úvazek.

Co je status umělce a jaký vliv bude mít na českou kulturu?

Iniciativa "status umělce" je součástí podpory rozvoje a konkurenceschopnosti kulturních pracovníků v rámci Národního plánu obnovy, který je financován Evropskou unií. Podmínkou pro udělení peněz je uzákonění statusu do konce roku 2025. Kromě vazby na Národní plán obnovy přijal Evropský parlament 21. listopadu 2023 návrhy opatření EU na zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků v uměleckých, kulturních a tvůrčích odvětvích. Toto opatření obsahuje mimo jiné směrnici o důstojných pracovních podmínkách, které budou po členských státech požadovat koordinaci při určení pracovního postavení v kulturních a tvůrčích odvětvích tak, aby vnitrostátní nebo kolektivní závazky zajistily, aby umělci byli vždy důstojně placeni, a to i za čas strávený např. nacvičováním.

Status umělce by tak měl zajistit základní právní ochranu lidí živících se na volné noze v kulturním a uměleckém sektoru, který funguje výrazně jinak než sektor podnikatelský. Chybějící legislativa tvůrce nutí využívat alternativní formy podnikání (nejčastěji OSVČ), které ale dostatečně nereflektují specifika oboru.

Podoba Statusu umělce v českém právním řádu

Jak již bylo zmíněno, Ministerstvo kultury se v rámci Národního plánu obnovy zavázalo k přijetí zákonu o Statusu umělce nejpozději do konce čtvrtého kvartálu roku 2025. Ačkoliv byla výzva vyhlášena už v roce 2022, Ministerstvo kultury včele s Martinem Baxou (ODS) v červnu 2023 avizovalo, že vypracovaní komplexního nového zákona je časově příliš náročný úkol, který ve stanovené lhůtě není možné zvládnout. Přiklonil se tedy k jednoduššímu a rychlejšímu řešení – novelizovat již existující zákon č. 203/2006 Sb (Zákon o některých druzích podpory kultury)., kde navrhované úpravy zasáhnou do oblasti stipendií, mimořádné podpory, do daňové soustavy, katalogu prací a katalogu rizik u výkonných umělců a do možnosti širšího využití strukturálních fondů na podporu rekvalifikace a dalšího vzdělávání.

Toto "polovičaté" řešení ovšem umělci a kulturní pracovníci nepovažovali za dostatečné, a tak v červnu 2023 uspořádali výstražnou demonstraci před budovou Ministerstva kultury, kde usilovali o zavedení Statusu umělce jako o samostatném zákoně. Organizátorům vadila skutečnost, že místo aby se zákon připravil s podporou peněz z Národního plánu obnovy (k čemuž byl také původně určen), bude výsledkem pouhá novelizace již existujícího zákona o některých druzích podpory kultury, která ovšem nezavazuje k dalším opatřením. Neplní tak ani samotnou výzvu zadání od Evropské unie, a tak by novelizace mohla být napadena také soudně.

Demonstrující tedy požadovali od ministerstva kultury závazný slib, že status umělce bude schválen v rozšířené podobě, tedy jako status kulturního profesionála, který by zahrnoval kromě umělců i technický personál, žurnalisty, překladatele, kurátory a další. Na popud těchto snah vznikla 3. listopadu 2023 nová organizace tzv. Kullturní a kreativní federace, která usiluje o silný společný hlas kulturních profesionálů především vůči Ministerstvu kultury. Jedním z jejich hlavních vyjednávacích cílů je důstojná podoba zmiňovaného zákona. K požadavkům federace se ministr kultury Martin Baxa vyjádřil v dopise zveřejněném 2. listopadu 2023 na stránkách Ministerstva kultury, ve kterém píše:

V této souvislosti bych rád upozornil, že v prostředí České republiky v daném období a geopolitických a ekonomických podmínkách nevznikne komplexní právní úprava, ale obdobně jako v řadě západoevropských států v minulosti se bude jednat – nutně – o proces postupný, etapový.

Na konečnou podobu zákona si tedy budeme muset počkat, velmi vážně ale hrozí, že cíl stanovený v Národním plánu obnovy, tedy vypracování komplexního zákona schváleného a platného do konce roku 2025, se s velkou pravděpodobností nepodaří v daném rozsahu naplnit.

Příklady praxe ze zahraničí

Jako příklad právního ukotvení statusu umělce uvádí Kulturní a kreativní federace španělskou praxi. V roce 2018 se ve Španělsku podobně jako u nás sjednotil celý kulturní sektor s cílem zlepšit podmínky pro umělkyně a umělce. Meziresortní výbor tamního Ministerstva kultury se na první schůzi, konané dne 22. září 2021, dohodl na vytvoření pracovních skupin pro čtyři oblasti – daně, zaměstnanost, sociální zabezpečení a vzdělávání. Výsledkem bylo vytvoření návrhu padesáti dvou opatření reflektujících dočasnost uměleckých výkonů, skutečnost, že tvůrčí proces nepřináší vždy okamžité výsledky a také fakt, že výsledky často nezávisí jen na samotných tvůrcích.

Prvním přijatým zákonem byl Královský dekret č. 5/2022 ze dne 22. března 2022, který upravuje režim zvláštního pracovního poměru osob věnujících se umělecké činnosti, jakož i technickým a pomocným činnostem, nezbytným pro její rozvoj, a zlepšuje pracovní podmínky v tomto odvětví. Dalším byl Královský dekret č. 1/2023 ze dne 10. ledna o naléhavých opatřeních v oblasti pobídek pro pracovní smlouvy a zlepšení sociální ochrany umělců.

Další inspirací může být Portugalsko, kde již vznikl jednotnější zákon, jehož úprava se týká tří základních pilířů: Registrace odborníků v oblasti kultury, smluvní režim pracovního poměru a poskytování služeb a nový režim sociální ochrany uměleckých a kulturních profesionálů. Přijetí zákona O úpravě statusu profesionálů v oblasti kultury z roku 2021 komentovala portugalská vláda na svých oficiálních stránkách prohlášením:

Tento den je pro portugalskou kulturu historickým dnem. (…) Je to nejen právo profesionálů v tomto odvětví, ale také požadavek celé portugalské společnosti.

Můžeme tedy pevně doufat a podporovat snahy Kulturní a kreativní federace, abychom také v České republice (i když se značným zpožděním), smýšleli o národní kultuře a kulturních profesionálech obdobně velkoryse a aby se nám chybějící úpravu do českého právního řádu podařilo prosadit v důstojné a plnohodnotné podobě.

Autor článku: Vojtěch Mišura