Rozhovor: O knize Cesta do času Kairos pro Knižní novinky

Rozhovor vedla Jana Skopalová, jednatelka Generace Vysočina s.r.o.

Všichni si pamatujeme ten zlom, kdy se z báječných zážitků s tátou a mámou stala "pruda". Dnes se tomu asi říká jinak, ale prostě je to zlom, kdy se na prázdniny s rodiči ještě musí, ale už by byla zábava spíš s někým jiným. Zvlášť když se rodiče jen hádají. A tak Vojtěch Mišura napsal příběh, který můžete svým dětem zrovna na takovou dovolenou koupit, nejspíš jim zvednete náladu. Cesta do času Kairos (vydala Pikola) možná ale nejdřív zůstane ve vašich rukou. Protože se opravdu dobře čte.

• V kolika letech jste vy osobně pocítil ten zlom, kdy už by to bylo bez rodičů o prázdninách lepší?

Myslím, že ten zlom přišel zhruba ve stejném věku, v jakém je hlavní hrdina David, asi kolem třinácti. Najednou mi courání s rodiči po památkách připadalo nesnesitelně otravné – ne vinou rodičů, ale spíš probouzejících se hormonů. Na střední škole mi jednoho dne došla trpělivost, vzal jsem kolo a na truc tajně vyrazil na cestu do Rakouska. Tehdy jsem poprvé pocítil skutečnou svobodu a od té doby podobná spontánní dobrodružství miluju.

• Cesta do času Kairos je vaše prvotina a opravdu povedená. Jak dlouho jste ten příběh nosil v hlavě?

Od malička jsem věděl, že chci napsat knížku, ale dlouho jsem netušil, o čem by měla být. Jednou během cesty autobusem z vysoké školy v Pardubicích do Havlíčkova Brodu mi v hlavě probleskl nápad – co kdyby antické Řecko, včetně starořečtiny a starých bájí, bylo pořád aktuální a mělo významný vliv i na dnešní svět? Napsání celého příběhu mi nakonec zabralo dlouhé čtyři roky, a k tomu ještě další dva roky úprav a editování.

• Ač jste se narodil uprostřed Vysočiny, milujete Řecko. Proč zrovna tuhle zemi?

Řecko mě uchvátilo svou rozmanitostí. Najdete tam všechno od krásných pláží, exotických ostrovů, po nekonečné lesy nebo zasněžené velehory. Ve spojení s antickými ruinami, srdečnou pohostinností místních a úžasnou historií to vytváří pestrou mozaiku, která nemá na světě obdoby.

• Pro nás z Vysočiny je docela těžké přesídlit jinam, jsme takové brambory, spjaté se zemí. Dokázal byste začít žít někde jinde?
  

I když jsem se narodil na Vysočině a mám náš kraj nesmírně rád, moji prapředci pochází z chorvatské Dalmácie (Mišura je původem chorvatské příjmení). Proto jsem asi vždycky instinktivně tíhnul k horku, moři a otevřené jižanské povaze. Umím si tedy snadno představit strávit důchod v nějaké pěkné chatrči u moře.

• Vaše kniha se ocitla na druhém místě žebříčku čtení na prázdniny. Co podle vás dělá z knížky dobrou knížku?

Pro každého to asi znamená něco malinko jiného. Pro mě by ale v dobré knížce neměla chybět pravdivost, osobní zkušenost autora, živé postavy, neprůstřelná zápletka, a taky špetka nadhledu a humoru, který dokáže prosvětlit i ta nejvážnější témata.